Je úžasné, jak lze získat něčí důvěru a použít ji pro svůj prospěch. Úžasné je na tom také to, jak jednoduše to jde, když člověk umí lhát. Dříve jsem se nad tím ani tak nepozastavoval, dnes to už dělám. Možná proto mi to dříve šlo, a dnes již ne. Byl jsem v té době bezohledný a sobecký a ani jsem si to neuvědomoval, jelikož jsem něco špatného udělal lidem, na kterých mi nezáleželo. Myslel jsem na to, aby podepsali smlouvu. Pak jsem jen vyšel ze dveří a už nikdy v životě jsem je neviděl. Takový přístup mě ovlivňoval a bylo jen otázkou času, kdy mé sobecké a vypočítavé chování budu nevědomě používat i mimo práci.
Pootevřely se dveře. Za nimi stála stará paní, důchodkyně. „Dobrý den,“ řekl jsem.
„Dobrý den,“ pravila s evidentní ostýchavostí. Dveře byly otevřené jen ze čtvrtiny a důchodkyně byla vystrašená.
„Paní Hanušová?“ zeptal jsem se pomalu a klidně s úsměvem na tváři. Jméno jsem si předtím přečetl na zvonku.
„Ano. To jsem já.“
„Hezký den, paní Hanušová. Prosím vás, oni mne za vámi posílají z plynáren. Máme informaci, že v této části města se zhruba před měsícem pohybovala skupinka podomních obchodníků, kteří se snažili naše zákazníky podvést. Dali jim podepsat novou smlouvu, a tak mě sem poslali, abych zjistil, jestli je všechno v pořádku… Paní Hanušová, prosím, potřeboval bych od vás pomoci. Nepamatujete si, jestli tak zhruba před měsícem na vás nezvonili nějací lidé? Měli oblek, asi jako já a chtěli vám vnutit novou smlouvu.“ Bylo mi jasné, že si paní ve svém věku ani nepamatuje, co ráno snídala. Potřeboval jsem jí ale vnutit pocit, že se ji nesnažím oklamat a že jsem ten hodný.
Paní Hanušová se na chvíli zamyslela. „Ale ano, máte pravdu, někdo tady byl… Ale já teď nevím. Nepamatuji se, jestli…“ Byla zmatená, v to jsem trochu i doufal.
„Víte, jde mi hlavně o to, abyste měla všechno v pořádku. Pokud si nemůžete vzpomenout, vše je napsáno na posledním vyúčtování, které jsme vám poslali. Máte tady nějaké?“
„Jo, tak počkejte…“ Dveře nechala pootevřené a šla hledat. Po deseti minutách se vrátila a zeptala se mě, co jsem to chtěl.
„Vyúčtování, poslední vyúčtování za plyn. Nebo za elektřinu!“ A pak jsem si jen pomyslel: To je jedno, přines mi všechno, co tu máš. Stejně tě přepíšu, babko!
„Víte co?“ otevřela dveře dokořán. „Pojďte dál,“ řekla už o něco klidněji.
Konečně ji to napadlo. Už jsem myslel, že mě nechá čekat přede dveřmi dalších deset minut! Směle jsem vešel dovnitř.
Nebylo to těžké, nakonec mi podepsala vše, co jsem po ní chtěl. Ukázalo se, jak jsem tušil, že v ulici prodávalo více obchodníků z různých firem, protože konkrétně paní Hanušová měla tři platné smlouvy na elektřinu a plyn od různých společností. Zřejmě otevírala všem obchodníkům, kteří u ní zazvonili. Rozkošná, důvěřivá babička, a přede mnou se tolik bála. To jsem často zažíval, lidé mi nejdřív říkali: „Ne, my neotevíráme nikomu a už vůbec nikomu nic nepodepisujeme.“ A když mi nakonec ukázali, jaké papíry měli u sebe doma, byly to stejné případy jako u paní Hanušové. Mohla by z toho mít velké problémy, zahrnující slušné penále. Já jsem ji samozřejmě chtěl přepsat k naší firmě a šlo mi především o to, abych z toho měl podíly, nikoli abych tu ženu zbavil veškerých pokut, které jí hrozily od ostatních firem za nedodržení smluvních povinností. Nechal jsem ji, ať mi tedy podepíše odstoupení od všech smluv, které nedávno podepsala. Naštěstí mohla odstoupit díky výpovědní lhůtě, která stále ještě trvala. Pak mi podepsala smlouvu s naší firmou.
Věděl jsem, že kdykoli může další mazaný reprezentant, zastupující jinou firmu, přijít za paní Hanušovou a zrušit moji smlouvu. Ona by určitě zase otevřela, i přes mé důrazné varování. Pro takové případy jsem měl připravené nářadí ve své brašně.
Když jsem se při odchodu z domu s paní Hanušovou přátelsky rozloučil, počkal jsem záměrně, až zavře dveře. Pak jsem pomocí šroubováčku sundal vrchní kryt z jejího zvonku a vyjmul jsem baterie. Následně jsem kryt vrátil zpět. Vždy jsem to tak dělal u důchodců, u nichž jsem bezpečně věděl, že pokud k nim přijde jiný obchodník, určitě jim přepíše mé smlouvy. Pokud se ale na ně nedozvoní, dalo se předpokládat, že půjdou o dům dál v domnění, že nejsou doma.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
