Ivan Franko:
Uvadlé listí

Neproklínal jsem tě, drahá,
i když to byl velký žal.
Ten tvůj smích a to své hoře
trpělivě nesu dál.

Mám strach jenom kvůli tobě,
neboť Láska, ta se mstí —
a svou mstou vždy stíhá oba,
když ji jeden zneuctí.

Když jsi tenkrát zabíjela
se smíchem můj čistý cit,
nevěděla jsi, že vraždíš
všechno, čím zde mohu žít?

Nevěděla jsi, že boříš
svého štěstí základy?
To, co lidem život dává
na světě tak málokdy?

Nevěděla jsi, že brzy,
než uděláš perem tah,
budeš stokrát hořce plakat
pro to, co dnes házíš v prach?

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek