Sestřička zdraví, předkládá legitimaci a pan Nový dělá, že si vybírá knihy. Leží před ním zrovna štos detektivek. Mezitím, co mladá sestřička vykládá na stůl knihy ku vrácení, rozhostilo se ticho. Pak šustí kartičky, které knihovnice zakládá do přinesených knih, a klapou detektivky, jak je pan Nový překládá z jednoho sloupce na druhý. Je velmi rozrušen, a jak tak překládá ty napínavé brožurky a všímá si hrůzyplných názvů a náhlého trapného ticha, čelo se mu rosí.
Zato paní Jurtová sedí v klidu jako generál. Odmítá cokoli předstírat, takže po chvilce si sestřička připadá, jako že ruší a skoro omluvně a rychle vybírá z hrabátka dvě nové knihy.
Pan Nový přehrabuje a snaží se gentlemansky zachraňovat situaci tvrzením, že je dnes velmi pěkně.
Sestřička si odnáší knihy a všichni odpovídají na její „nascheanou“. V kabátku, pod nímž má sesterský plášť, spěchá do protějšího domu.
„A co se teda stalo?“ navazuje nedočkavě niť paní knihovnice. Teď pohlédne paní Jurtová na pana Nového, on na ni.
„Vy jste to taky slyšel?“ ptá se překvapeně ale důrazně paní Jurtová.
„Ano,“ špitne pan Nový jako oukropeček s hromadou knih na kolenou.
„Ale co, prosím vás?“ šermuje knihovnice rukama. „Tak dozvím se to? Oba se přijdete svěřit, sedíte tu půl hodiny a já furt nic nevim!“
„A slyšela jste to, co já?“ naklonil se tajemně pan Nový k paní Jurtové.
„A co jste slyšel vy?“ vypálila na něj paní Jurtová jako na malýho žáčka, div ne ruce v bok. Janina z nich nespouští oči, lokty opřena o stůl, ruce sepnuty pod bradou.
„Výkřik,“ řekl opatrně pan Nový. A šeptem dodal: „A výstřel.“
„Tak to souhlasí,“ razantně prohlásila paní Jurtová na celou knihovnu.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
