Kolik je hodin, proboha. Zvedne hlavu. Půl osmý… To není možný. Teprve teď se odtrhla. Na několik hodin ztratila pojem o čase. Zapomněla, že stůl je stůl. A telefony nezvedala. Zhltla všech šest čísel kulturního občasníku pro lesbické ženy a nejen pro ně od A do Z. Ještě jednou si pozorně pročetla článek, život v několika odstavcích, podepsaný jakousi Martou. Jistě pseudonym.
ZPOVĚĎ BISEXUÁLKY
Dřív než se rozepíšu o svých osobních zkušenostech, chtěla bych se zmínit o bisexualitě jako takové. Domnívám se, že tuto orientaci má většina lidí. Dejme tomu, že je to vrozená, biologická záležitost. Další věc je takzvaná preference. Většina lidí časem zjistí, že je přitahuje to či ono pohlaví. Málokdo chce žít celý život bisexuálním způsobem. Heterosexuální styl života má svoje nevýhody, homosexuální také. Každý člověk musí sám přijít na to, co chce a co mu vyhovuje. Důležitou roli v tomto rozhodování může sehrát náhoda, tedy přesněji člověk, kterého potkáme. Chtěla bych ale varovat všechny ženy, které vlastně nejsou bisexuální, ale zcela nebo převážně lesbické, a které se bojí okolí a touží být „normální“. Je sice pravda, že člověk přivykne ledasčemu, ale snaha žít způsobem, který je danému člověku nepřirozený, může vést jen k neštěstí nebo duševnímu onemocnění. Manžel pak trpí tím, že se s ním jeho žena nechce milovat, anebo to dělá, ale bez vášně. A děti budou mít sice „normální“ vzor, ale vycítí, že je to přetvářka, že něco rodičům chybí. Zkrátka když hluboce věříš, že u tebe „dámy mají přednost“, nenuť se k něčemu, co s velkou pravděpodobností nedopadne dobře, ale hledej pro sebe krásu vztahu žena–žena a dělej něco, abys měla i v této společnosti rovnoprávnost.
Domnívám se, že mám bisexuální orientaci s lesbickou preferencí.
Trvalo mi dost dlouho, než jsem zjistila, kým jsem. Neměla jsem, jako mnoho lidí, situaci komplikovanou transsexuálními sklony, které jsou u lesbických žen velmi časté. Myslím, že každá z nás má v sobě mužské vlastnosti, ale to neznamená, že je mužem. Já mám osobně pocit, že po psychické stránce nepatřím k žádnému pohlaví. Mám zájmy, kterým se věnují jak muži, tak ženy, a také je mi dobře ve smíšené společnosti. Činnosti považované v naší společnosti za spíše mužské (zbraně, fotbal, matematika) mě nezajímají, ale ty ženské (vaření, šití, miminka) také moc ne.
Když se podívám zpět na svoje dětství, uvědomuji si, že se mi odmalička líbily holky.
Jednou, bylo mi patnáct, jsem navštívila dívku, která se mnou zpívala v kostelním sboru. Šly jsme pak spolu po ulici a držely se za ruce. Dva malí kluci běželi kolem nás a křičeli: „Lesby! Lesby!“ Obě jsme mlčely a přemýšlely o tom, jestli ta druhá je „taková“. Když jsme šly večer spát, pohladila mne po ruce a zeptala se: „Není to zvláštní pocit?“ Hladily jsme se vzájemně tak dlouho, dokud mi neřekla: „Dobrou noc.“ Když usnula, hladila jsem se dál až k orgasmu.
Když mi bylo asi třináct, dočetla jsem se v pornografickém časopise, že učitelky tělesné výchovy často svádějí své žákyně. Těšila jsem se, ale nikdy se to nestalo.
Klíčovou zkušeností byl pro mne vztah s šestatřicetiletým mužem, šéfem mého otce. Byl velmi zkušený a měla jsem s ním obrovské množství orgasmů během normálního pohlavního styku. Přesto se mi orální sex líbil nejvíc. Později jsem zjistila, že jiní muži toho zdaleka tolik neumí a že sex s nimi znamená „raz, dva – díky moc“. Kdybych nenarazila na něj, snad bych si svou lesbickou preferenci uvědomila mnohem dřív. Pak jsem ale otěhotněla a šla na přerušení. Kvůli pocitům viny jsem několik let s nikým nic neměla a ani později mi sex s mužem moc nešel, protože jsem měla panický strach z toho, že bych mohla otěhotnět.
Když mi bylo dvacet, zamilovala se do mě černoška, která mě přesvědčila, že jsem lesbická. Následoval můj coming out. Řekla jsem všem známým a příbuzným, včetně babičky, že jsem lesba. Když se na mne moje velká láska vykašlala, byla jsem napřed tak zničená, že mě nepřitahoval vůbec nikdo. Když to přešlo, musela jsem si přiznat, že se mi přece jen občas líbí nějaký muž, ale tajila jsem to. Následovalo promiskuitní bisexuální období. Klukům jsem říkala, že jsem bi, a holkám, že jsem lesba.
Takhle to pokračovalo, až jsem se zamilovala do svého bývalého manžela. Je to výjimečný člověk a dodnes můj nejlepší přítel. Nejsou už mezi námi žádné milostné a sexuální pocity, ale na začátku našeho vztahu mě ani dívky od něj nemohly odpoutat. Moje rodina byla velice překvapená: „Ale ty jsi nám řekla, že jsi na holky!“ Odpovídala jsem jim v tom smyslu, že láska je láska a sex je sex. Přesto se domnívám, že jsem do něj byla zamilovaná především duševně. Byl feminista a nemohl mít děti. Říkala jsem mu, že je „čestná lesbická žena“.
Když ho ale přešla počáteční vášeň, napadlo ho, že já jsem sice sex potřebovala, ale zdaleka mne tolik nevzrušoval. Nikdy jsem ho neodmítla, ale bylo poznat, že „to“ dělám jenom z lásky k němu. Netoužila jsem po něm jako po muži, a chybělo mi ženské tělo. Proto bych už nikdy nešla do vztahu s mužem. Kdybych našla tu pravou ženu, muž by mi vůbec nechyběl. Ať přijde! (Pokud by mi někdo chtěl napsat na adresu redakce, odpovím všem.)
Neodolatelná forma inzerátu. Přistihla se, že čmárá po papíře: Milá Marto, právě jsem dočetla – zmačkala a vyhodila do koše. Ne. Raději pečlivě roztrhala a spláchla do záchodu. Stačilo. Byla nervózní jak pes. Fernet došel. Nepřestávalo pršet. Bouchnutí výtahu. Jakubovo chrápání. Zvláštní zvuk z balkonu, jako by dráp nějakého dravce zavadil o zábradlí.
Vyrazila za Terezou do Medúzy.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
