Z místa se zároveň zdá dýchat celý zvláštní svět, nebo jedinečná paměť světa vůbec. Na vybledlé barvě kupole se diskrétně podílejí nesčetné usazeniny nátěru, patiny, měděnky, které se pod ní navrstvily, vadnoucí nebe za observatoří si vzpomíná na únavu všech letních sezón, které její dóm viděl zhasínat v minulosti. Když náš muž v poledne schází do výkopu, usedá před bodláky a vzhlíží přes jejich vrcholky k observatoři, vidí daleko; zároveň s houštím své miniaturní džungle zkoumá nejtemnější lesy planety, ke kupoli se sbíhají signály nejodlehlejších pozorovacích stanic. Minulost celého světa se propadá do nehybnosti katastrofální parcely, veškeré dějiny jsou jen opona prachu, která se po památném výbuchu bez konce snáší na horkem deptaná stébla; legendární vítězství a prohry, dávno zasuté paláce a knihovny vyvstávají společně v zářijovém světle, které obestřelo kupoli svou aureolou, a rozpouštějí se v něm jako v prázdném jasu posledního erbu.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
