Petr Král:
Bar Příroda, čili, Budoucnost 5 km

Budoucnost straší na návsi

Prokopovi se Standou

Kdykoliv zavřu oči spatřím zas ve tmě svou kuřáckou
     světlušku
zarudlou bortící se hromádku v jejíž záři sem lecos
     připlouvalo
bělavé bříško nejedné larvy stmívání
ohýnek při němž si bylo lecos možné prohlédnout
     kámen po kameni celé Národní divadlo
Měli jsme toho pak dost nadosmrti
pohledu na strniště s otýpkami kouřícího tabáku
i na těch pár dalších vydařených věcí to všechno čeho
     bylo zapotřebí
abychom začli život laskat ze všech stran
život všudypřítomnou světlušku již uvidím ještě i pak
     v díře
jak krouží kolem mých zarudlých polyhistorických uší

Teď už nic dalšího jen vůně benzinu horký vzduch
     mezi stébly
vlajka Ameriky odhozená do trávy
jen se do ní otřely zasviněné ruce
nic pravopisná chyba
a znovu nic
už na to nemyslet na pochcané houští a na třaslavou
     hromádku dětí u lesa na jejich rozměklé berličky
a na trochu bílých třísek v soumraku u kraje
     pomuchlané cesty
na něžné jazýčky sestřenic v peci kurníku
Už nemyslet
na všechny ty strašidelné představy
nemyslet na nic dokonce ani na obroušené kolíky
     v prachu
na návsi jak se blíží neúprosně vzduchem
tetelícím se nad českými městysy

Na předměstí stála ohrada
normální ohrada z normálních českých prken
za ohradou stohy narovnaných dveří málem už
     v budoucnosti
převyšovaly ji každý právě o dveře
co jsem měl dělat vedro bylo čím dál nesnesitelnější
nešlo pořád tu jen civět na díry v uniformě zvedl jsem se
a oblékl si ji i s dírami
Bylo pak snadné dojít k ohradě dřepnout si na bobek
a začít civět na ni
nic se nedělo pomalu jsem začínal věřit že válka už
     začala že už to školáci spustili
ticho aspoň bylo tak nápadné jako by vychytali všechny
     ptáky
a nahradili je drátěnými pokud jde o ohradu
aspoň ji hned celou nepokadí Podobně ani tvář toho
     kdo zkouší postupně proti prknům své státnické
     úšklebky
od nejprozíravějších po ty zcela rozvláčné

Také zrcátko s břitvou leží v prachu zdánlivě v pořádku
ve skutečnosti ale po celé délce prasklé
co mne se týče civím na ohradu jako dřív na uniformu
až na to že tu mám teď na sobě už nemyslím
na kolíky na návsi teď docela blízké
na někdejší povyk sestřenic v nových králíkárnách je to
     jak říkám
jsem už k tomu zcela lhostejný právě tak ostatně jako
     k hrozivým bradám kozáků
pozvolna vystupujícím z kopřiv tam za ohradou

(Plzeň, 1961)

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek