Michal otevřel oči a zjistil, že je půl osmé a že mu po levém předloktí leze vosa.
Pohnul rukou a vosa vzlétla ke sklenici se šťávou. Přistála na jejím okraji a popocházela po něm jako turista, který našel správnou vrstevnici.
Zavřel oči.
Když je zase otevřel, budík už ukazoval půl deváté a na balkoně stála světlovlasá dívka v mírně průsvitných batikovaných šatech.
V jasném slunečním světle vypadala jako přelud.
Ale zdání přeludu pominulo, jakmile promluvila:
„Tys to zalomil.“
„Asi trochu jo.“
„Když jsem se vrátila z koupelny, chrněl jsi jak mimino.“
„V půl jedný v noci praskla voda.“ V té době stál po kolena v bahně a opravoval trhliny vodovodního řadu.
Kristýna si vzdychla, lehla si vedle něj na postel a pohladila ho po vlasech.
„Zdálo se ti něco?“
„Jo. V kuchyni voněly míchaný vajíčka se šunkou…“
„Ty ses sem přišel najíst?“
„Dřel jsem do půl čtvrtý do rána. Usnul jsem z vyčerpání a hladu a měl jsem spoustu hroznejch snů.“
„A co tě ve snech straší?“
Kdepak, Kristýna do kuchyně nepůjde.
„Že jdu někam na návštěvu a nedostanu tam najíst.“
Vosa spadla do sklenice. Kristýna sebrala skleničku, vyšla na balkon, vosu nabrala na lžičku a vypustila mezi třešně a jabloně.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
