+A
-A

Martin Fahrner:
Steiner, aneb, Co jsme dělali

Teprve na sklonku války, když byl převelen k obraně Drážďan, napsal babičce dopis plný naděje. Psal, že nálety jsou čím dál častější a během nich se kostely plní lidmi. A ti, kteří spolu žili „ve hříchu“, prosí kněze, aby je oddal, kdyby je snad zdi kostela měly vzápětí zavalit.

A tak prý stávaly před oltářem fronty, a zatímco se kolem ozývalo dunění, jeden kněz žehnal čerstvým manželským párům a druhý je zapisoval do matrik. Na nějaké doklady nebyl čas.

Babička tedy s mým malým tatínkem obíhala všechny možné úřady, až nakonec dostala týdenní propustku, a vzala malého tatínka a trmácela se studenými vlaky, protože tu zimu na sklonku války se už ve vlacích netopilo, trmácela se těmi vlaky, které každou chvíli stály někde v polích kvůli náletům, trmácela se do Drážďan.

Mířila do Drážďan, o kterých se vědělo, že na ně mají Spojenci spadeno, na něž stále padaly bomby, dobře si to zapamatujte, mířila tam, protože nechtěla dál žít ve hříchu.

A když konečně přijela na místo, ubytovala se v hotelu a dívala se na trosky domů a tišila malého tátu a čekala, až pro ni přijde dědeček. Jenže zrovna ten týden, představte si to, žádný nálet nepřicházel.

Moje babička stála v okně, tatínek konečně spal, bylo ticho a babička se modlila, aby konečně přišel nálet. Aby konečně byl na Drážďany nálet. Když jí zbýval z dovolenky poslední den, sirény ohlašující nálet konečně zaječely…

Ve dveřích se objevil dědeček a táhl babičku i s malým chlapcem davem lidí spěchajících do krytů k nejbližšímu kostelu; byl už skoro zaplněný, když k němu konečně došli a hrnuli se k oltáři.

Netrvalo to dlouho, bomby stále ještě nepadaly, jenom sirény dál ječely a dědeček s babičkou byli zapsáni v matrice. Konečně byli svoji.

Představte si to štěstí. Byl to planý poplach, letadla, která spatřily protiletecké hlídky, ten den neshodila žádné bomby. Aby tomu nebyl konec, dědeček byl hned druhý den po babiččině odjezdu někam převelen, takže stačilo pár dnů a možná by se nikdy nevzali.

A aby tomu ještě nebyl konec, za několik dnů přišel opravdový nálet a srovnal se zemí hotel, kde babička bydlela, srovnal se zemí kostel, kde byli oddáni, a srovnal se zemí celé Drážďany.

Sbíráme cookies popup, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
Městská knihovna v Praze.
Ne
Souhlasím