A tak nespím a ani nebdím a ani nemyslím. To je na tom to nejpodivnější. Já vůbec na nic nemyslím, nic osobního se mi nežene hlavou, neujíždím na žádných vzpomínkách, necítím lítost ani smutek ani opuštěnost ani vztek ani nic. A zároveň se ve mně všechno žene jako šílený splašený vír chomáčů prachu, jako písek při pouštní bouři, hrne se to jistě a nezastavitelně jako tsunami nebo lavina. Pochopila jsem, že z tohohle ustavičného irelevantního strachu, hrůzy a úzkosti se zblázním, pokud už se to nestalo. Pochopila jsem, že si musím zjednat řád, novou rutinu, že se sebou musím uzavřít dohodu. Zjistila jsem, že když večer povolím ventilek, počkám, až nateče voda, tak můžu bez problémů spláchnout a jedeme dál, zjistila jsem, že když večer přestanu ten vír udržovat v sobě a pustím ho ven, pěkně se vykňourám v celé své teatrální kráse, dostaví se spánek a ráno si naordinuju celodenní klid, poručím si fungovat jako normální člověk a slíbím si za to zákusky a fňukací orgie.
Zasloužená odměna. Mňam a mlask.
A jak si poručím, tak to taky splním. Přes den zvládám fungovat, vím, že se mám vyhýbat tramvaji a výtahu, vím, že musím neustále něco dělat. Odbavuju jeden hovor za druhým, při volných chvílích si hraju s propiskou nebo kreslím kruhy, rovné čáry, luštím sudoku, cokoli, na co se musím soustředit, počítám kachličky v naší pracovní kuchyňce, přemýšlím, jak se jmenovali poslední dva trpaslíci ve Sněhurce, cokoli, musím být aktivní, protože vím, že jakmile se zastavím, začne něco ve mně pracovat a ten proces je pak příliš těžké zastavit.
A je to vlastně sranda, dopoledne se pak chvíli i cítíte, po té vášnivé noci, v dobrém rozmaru, v rozverném modu, však to znáte, víte, o čem mluvím, jako když se probudíte po slastném spánku, co vystřídal vydařený sex. Když si dobře vrznete, zlepší se vám nálada, vyplavíte hormony, vím to, protože jsem to četla, protože mi to vyprávěli, protože jsem to viděla ve filmech, protože mě to napadne jako první věc, když vidím někoho, kdo si po ránu prozpěvuje, ha, ten si zašukal, a jestli vám něco závidím, tak je to tenhle pocit, kterej já nikdy nezažila, a když, tak jen párkrát a jen na chvíli, a dokud jsem nepoznala Jakuba, protože kvůli němu jsem začala sex vlastně nenávidět.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
