Městská knihovna v Praze.
HELENA: Alquiste, vy skutečně věříte?
ALQUIST: Nevím; nejsem si tím tak docela jist.
HELENA: A přece se modlíte?
ALQUIST: Ano. Je to lepší než přemýšlet.
HELENA: A to vám stačí?
ALQUIST: Pro pokoj duše… to může stačit.
HELENA: A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení –
ALQUIST: Já ji vidím.
HELENA: – pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co?
ALQUIST: Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dělat nedá.
HELENA: Pro záchranu lidí?
ALQUIST: Pro pokoj duše.
HELENA: Alquiste, to je jistě ukrutně ctnostné, ale –
ALQUIST: Ale?
HELENA: – pro nás ostatní – a pro svět – jaksi neplodné.
ALQUIST: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy.
HELENA: Oh Alquiste – Řekněte, proč – proč –
ALQUIST: Nu?
HELENA (tiše): – proč přestaly ženy mít děti?
ALQUIST: Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji, rozumíte?
HELENA: Nerozumím.
ALQUIST: Protože není třeba lidské práce, protože není třeba bolesti, protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat – Oh zlořečený ráj tohleto! (Vyskočí.) Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal Dominovou Sodomou!
HELENA (vstane): Alquiste!
ALQUIST: Stal! Stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát – Haha, vždyť Dominovi Roboti všechno obstarají! A my lidé, my koruna stvoření, my nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno, mužům, kteří jsou zbytečni, nebudou ženy rodit!
HELENA: Což lidstvo vyhyne?
ALQUIST: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ, ledaže by –
HELENA: Co?
ALQUIST: Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hluchý květ musí opadat. Sbohem, paní Heleno.