Bázeň mé básně
Bude to možná trvat celou věčnost,
než ze dna moře začne stoupat
a nahé po vodě půjde suchou nohou
mé tajemství.
Pak svobodné vlohy jako vlny
z mých břehů vyjdou
a mokře zrozený div
jako vzdech prchne smaragdovou průrvou,
sám pozdní dar, tak samozřejmý,
proto zbavený smrti.
Z tolika bázně básně vznítí,
až zmizí v záhybu cesta,
zmizí i poutník,
zmizí i chléb a drobty chleba,
z prokřehlých stop se vyzuje můj žal,
pukne nehmotný kraj,
můj sen z něj spadne
a láskou zrozený vydá
svůj první skřek:
bratr Úžas mne pokřtí,
bratr Úchvat mě pojme,
aby, co zakázáno zde bylo,
mi vrátil.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
