Giambattista Marino:
Polibky

Bída života

Otevře člověk ubožák, sotva se zrodí v tu chvíli
v tomto pozemském životě, tak plném utrpení,
dřív než na Slunce oči k pláči a ihned po zrození
pevně ho obemkne povijan, kterým ho uvěznili.
Chlapeček potom už nespásá mléko a dny svoje vodí
pod tvrdým bičem vpřed dát a dál, jak plynou léta;
ve věku pevnějším, klidnějším, kdy plná vesna mu zkvétá,
mře mezi Štěstím a Amorem a pak se poznovu rodí.
     Kolik jen snese prosebník se smutkem svým
námah a smrtí, než zestárlý svůj bok
ohnutý, znavený opře si o dřevo chabé jak dým?
     Ostatky jen úzký kámen zavře za nemnohý rok
rychle a navždy, že vzdychaje potichu dím:
— Od kolébky k hrobu jen krátký je krok! —

K přečtení zdarma a bez registrace.

×

Vybrat úryvek

Přečíst celou knihu

Další úryvek