Svým objevem byl jsem tak rozrušen, že jsem si šel opět lehnout a oddal jsem se zbožným vzpomínkám na drahého člověka, který, ač byl lety mladší než já, přece byl jaksi mým vychovatelem a jenž mě získal pro sport aspoň v duševním smyslu, když bohužel jeho ušlechtilé snaze ve světě hmotných skutečností postavily se v cestu nepředvídané překážky.
Výchova k sportu byla ovšem za mých chlapeckých a jinošských let úplně zanedbávána. Turistika našeho prostředí spočívala jedině v tom, že naši otcové a matky vyšli si v neděli odpoledne se svým potomstvem do výletního místa asi tři čtvrtě hodiny vzdáleného, kdež jsme my děti sbíraly jahody po lese nebo jsme si hrály na zástavy a na slepou bábu, zatímco matky pojídaly bábovku a otcové posilovali se na zpáteční cestu šestikrejcarovým pivem, které nadýmalo jako mladý jetel.
Na střední škole nebyl u nás vůbec tělocvik, ani ne jako nepovinný předmět. Jak to bylo možné, nemohu s určitosti říci. Ale pokud vím, bylo příčinou tohoto zahanbujícího stavu nařízení místodržitele, tehdejšího hraběte a nynějšího knížete Thuna, které zakazovalo cvičení žactva v sokolovnách. Tím v ústavech, kde nebylo zvláštních tělocvičen, tělesná výchova mládeže docela odpadla.
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
