„Když jsem jednou zase čekal na starého pána a prohlížel si obraz,“ vyprávěl grafik, „stalo se něco, co pořád ještě nedokážu pochopit. Dům, který bylo vidět na obraze za zády dívky, měl mnoho oken a všechna byla temná. A najednou se v jednom z nich rozsvítilo.“
„Tomu nerozumím,“ řekl jsem.
„Tomu se nedá rozumět. Prostě se tam rozsvítilo, jako by někdo vstoupil do místnosti a otočil vypínačem.“
„Z plátna vycházelo opravdové světlo?“
„To ne. Ale na místě, kde byl dříve namalovaný zhasnutý pokoj, byl teď namalovaný osvětlený pokoj. Vyskočil jsem z křesla a běžel se podívat blíž; v osvětleném bytě byl vidět kus knihovny a obraz v rámu ze zlacené sádry, který visel na zadní zdi. Byl na něm fialový dvojitý trojzubec na růžovém pozadí. Omámeně jsem nahlížel do vzdálené místnosti, byl jsem ze všeho tak zmatený, že jsem čekal, že do ní někdo vstoupí anebo že dívka v popředí vstane a odejde z obrazu. Ale na obraze už se dál nic nedělo, pokoj s tajemným znakem zůstal prázdný a dcera majitele vily se nehýbala, dívala se pořád kamsi do dálky skrze mne. Za chvíli osvětlený čtverec na plátně zhasl, v okně teď byly zase vidět jen neurčité obrysy knihovny a z obrazu se záhadným znakem se opět stala tmavá skvrna. Přejížděl jsem prsty po plátně, ale nic zvláštního jsem nenahmatal; nadzvedl jsem obraz a prohlédl si zadní stranu i zeď za obrazem, jestli se tam neskrývá nějaké zařízení, ale nic jsem nenašel. Posadil jsem se zase do křesla; ptal jsem se sám sebe, kam jsem se to vlastně nastěhoval – jaké překvapení mi ponurá vila přichystá příště? Osloví mě socha v hale, potkám na chodbě přízrak zesnulého entomologa? Ukáže se, že majitel vily je upír, který se do vily přistěhoval z Transylvánie? Ale to by vlastně ani příliš velké překvapení nebylo.
Váhal jsem, jestli mám o rozsvíceném okně vyprávět bytnému, ale když se konečně přišoural, neodolal jsem a zmínil se o tom. Měl jsem pocit, že ho to dost rozladilo. Nechtěl o záhadném pokoji na obraze vůbec mluvit, řekl, že to je jen takový trik, že na tom nic není a nic to neznamená; vzal si ode mne peníze a zase zmizel. Ten den jsem pracoval pozdě do noci na sérii proměnlivých ornamentů pro obrazovky počítačů; když mi docházely nápady, vzpomněl jsem si na znak, který jsem viděl na obraze, a řekl jsem si, že bych ho mohl použít jako základ pro jeden z šetřičů. Brzy nato si starý pán zřídil účet a už jsme se v entomologově pracovně nesetkávali. Několikrát jsem do ní tajně nahlédl, ale okno na obraze bylo pokaždé temné.“
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
