Tato nemoc vyvolala moje další potíže, totiž snahu zbavit se kouření. Moje dny byly nakonec plné cigaret a předsevzetí, že už nebudu kouřit, a abych to řekl všechno najednou, čas od času jsou takové ještě teď. Kolový tanec posledních cigaret, který začal před dvaceti roky, pokračuje dodnes. Předsevzetí nebývá už tak prudké a k mé slabosti má dnes můj starý duch větší shovívavost. Ve stáří se lidé usmívají nad životem a vším, co je v něm. Můžu dokonce říct, že od jisté doby vykouřím plno cigaret… které nejsou poslední.
Na titulním listě jednoho slovníku nacházím záznam, který jsem si tam zapsal krásným písmem s kudrlinkami:
„Dnes 2. února 1886 přecházím z práv na chemii. Poslední cigareta!!“
Byla to velmi důležitá poslední cigareta. Pamatuju se na všechny naděje, které ji provázely. Dostal jsem vztek na církevní právo, protože mi připadalo tak vzdálené životu, a utíkal jsem se k vědě, která je život sám, třeba redukovaný do křivule. Ta poslední cigareta znamenala právě touhu po činnosti (i normální) a po jasném, střídmém a solidním myšlení.
Abych unikl řetězu všech možných kombinací uhlíku, ke kterým jsem neměl důvěru, vrátil jsem se zase k právům. Jak by ne, byl to omyl a byl taky zaznamenán poslední cigaretou, jejíž datum nacházím zapsané v jedné knížce. Toto datum bylo rovněž důležité, protože jsem konečně rozbil řetězy uhlíku a odevzdaně se vrátil ke všem těm složitostem mého, tvého a jeho. Že se na chemii příliš nehodím, to mi ukázala i moje nedostatečná manuální obratnost. Jak bych ji taky mohl mít, když jsem kouřil jako Turek?
Teď, když se tady tak rozbírám, mě přepadá pochybnost, jestli jsem snad neměl cigarety tak rád proto, abych na ně mohl svalovat svou neschopnost. Kdo ví, jestli by se ze mne stal tak ideální a silný člověk, jak jsem si představoval, až bych toho kouření nechal. Možná, že právě tyto pochybnosti mě tak poutaly k mé neřesti, protože věřit ve svou latentní velikost, to je jako způsob života velice pohodlné. Předestírám tuto hypotézu, abych vysvětlil svou mladickou slabost, ale nijak zvlášť o tom přesvědčen nejsem. I teď, když už jsem starý a nikdo ode mne nic nepožaduje, se pohybuju dál od cigarety k předsevzetím a od předsevzetí k cigaretě. Ale co mají dnes ta předsevzetí za smysl? Chci snad jako ten starý hypochondr, kterého popisuje Goldoni, umřít zdravý, když jsem byl předtím celý život nemocný?
, abychom lépe nastavili služby webu. Souhlasem nám umožníte získat anonymizovaná statistická data. Děkujeme!
